Grosman.cz

…a to nejen fyzického, ale v případe špinavého snímače digitální zdrcadlovky i psychického. Na internetu kolem tohoto tématu koluje mnoho fám a polopravd, je tedy dobrý důvod nadouknout přístroji DSLR trochu pod kapotu. Jak se mi taková událost jakou je zašpinění snímače(ale i například objektivů) zrdcadlovy může přihodit, jak ji nejlépe předcházet, či jak odstranit následky? O tom si můžete přečíst dále…
Je to věc naprosto běžná, která neodmyslitelně souvysí s používáním přístroje a lze ovlivnit pouze péčí o tělo zdrcadlovky, vyhýbání se určitým prostředím a způsobu práce s ní, tedy používáním určitého příslušenství, rozumněj objektivů. Objektivy zvané zoomy většinou při transfokaci, neboli zoomu(pokud konstrukce nezajišťuje vnitřní tranfokaci, pomocí vnitřního pohybu členů optické soustavy), zvětšují a zmenšují svoji délku a tedy i vnitřní objem soustavy. Při této činosti samozřejmě dochází k nasávání či naopak vyfukování vzduchu a to buď přes objektiv samotný, nebo případně přes tělo zrdcadlovky. Tím se dostáváme k prostředí v němž se fotoaparát nalézá. Pokud je zoomováno v bezprašném prostředí, problém by samozřejmě nevznikal, ovšem v prakticky každém běžném prostředí, kde za to stojí fotografovat se nějaké ty prachové částice, či airosol nalézá. Příklady mluvící za vše:

• sport obecně - velkém množství zvířeného prachu všeho původu, většinou ostré abrazivní, ale nepřilnavé povahy
• ateliér - polétavé prachové částice převážně z látek a papíru všemožně se vyskytujícího
• kuřák - velmi ulpívající části cigaretového kouře s dehtem
• lak - především nepřítel objektivů samotných, než se stihne dostat k snímači, většinou stihne změnit charakter ze schnoucí kapaliny na “neškodný” prášek
• vývařovny a jídlo - při varu se do vzduchu dostává ve formě airosolu kromě vodní páry i tuková složka.

Tyto všechny výše uvedené částice se pohybují po celém prostoru soustavy objektiv + tělo a místa, kde dokáží napáchat největší škodu jsou senzor, optické členy, stabilizační mechanické členy objektivů a clona. Těmto prostředím je tedy třeba se buď výhýbat, mít tělo a objektiv fotoaparátu co nejvíce těmto vlivům odolné a dodržovat základní “hygienu” práce s fotoaparátem. Tělo i sklo mají podle typu určitý stupeň utěsněnosti proti vnikáni prachu a vody, také mají ve vnitřním prostoru určitý typ vystýlky, která zachytává prach(černý, drsný a chlupatý povrch), těla mívají ještě systém antistatické ochrany a v poslední době hodně oblíbený a medializovaný ultrazvukový systém pro redukci prachu na senzoru. Tento je u různých výrobců proveden technologicky mírně rozdílně, ale princip je v sklepávání prachových zrn z povrchu snímače, respektive lowpass filtru, který je mu předsazen. Tato technologie je ovšem účina pouze na určitý druh prachových částic, tj. neadhesivní a relativně velké částice. Nejjednodušší způsob jak zjistit, jak konkrétně je na tom snímač vašeho fotoaparátu s prachem, doporučuji následující způsob. Clonu nastavit na nejvyšší možnou pro daný objektiv (f22 a více), nastavit ISO na nejnižší hodnotu, vzdálenost zaostření nastavit napevno na objektivu na nekonečno a exponovat ideálně proti blízké bílé zdi, ideálně pokud čas vyjde na větší hodnotu než je 1s, aby jste mohli pohybovou neostrostí smazat případné detaily zdi a získali jste v ideálním případě ideálně šedý snímek. Pakliže na snímku objevíte více či méně malých tmavých skvrn, zachovejte klid! Jak je nejlépe odstranit se dozvíte již brzy v pokračování článku!

Zobrazení: 917 x Přečteno: 404 čtenáři.